BEACONS ARE LIT!
Všichni tu scénu z filmového Návratu krále známe. Pipin se dramaticky plíží zapálit signální hranici v Minas Tirith a následně plameny zahoří na dalších zasněžených skalních štítech, až se během chvilky volání o pomoc dostane k Aragornovi, synu Arathornovu, do Rohanu.
Upřímně, přesně tahle scéna je takovým kondenzátem toho, co mě na filmové frančíze LOTR štve. Zbytečně dramatizovaná, vizuálně přepíčená a fakticky absolutně nerealistická ani s velkou dávkou fantazácké dobré vůle. Ještě o kus horší než surfování po chobotu, pokud jde o můj názor.
Jenomže pan Profesor nebyl blbej a na rozdíl od Petera Jacksona nemusel z každé věci dělat hollywoodské drámo. A taky nemusel vymýšlet věci fantaskní, když měl po ruce oxfordskou knihovnu a v ní popsané věci již vymyšlené. Takže ano, řetěz světelných majáků varujících před temnými hordami skutečně existoval. V 9. století po Kr. v Byzanci. A nebyla to žádná malá záležitost.
Byzantští kronikáři, jako Konstantin VII. Porfyrogennetos, autoři tzv. Pokračovatele Theofanova nebo Pseudo-Symeon, popisují, že za císaře Theofila (829–842) vybudovali Byzantinci systém signálních ohňů táhnoucí se od hranic s arabským chalífátem (mordorské ohrožení z východu, mrk mrk) až do slavného křesťanského města Konstantinopole. Podle Pseudo-Symeona celý systém navrhl učenec Leon Matematik. Přes 600 kilometrů vzdušnou čarou přes hory a náhorní plošiny Malé Asie, devět signálních stanovišť, někdy vzdálených i více než sto kilometrů. Zpráva se podle kronik dokázala dostat z hranice až do císařského paláce za jedinou hodinu. Respektive za 82 minut, protože je to taková dálka, že měla ještě 22 minut jet lagu k dobru.
Navíc měl systém ve výchozí a cílové stanici synchronizované vodní hodiny, takže zapálení ohně v různou hodinu znamenalo různé věci – tohle Pipin holt nedomyslel, na hodinky se nekoukal a mohl se tak ošklivě seknout a poslat přes hory do Rohanu zprávu: „Všechno nejlepší k narozeninám, posíláme víno a koláčky.“ Jakkoli z těch několika příkladů předprogramovaných zpráv, které nám byzantští kronikáři zachovali, je zřejmé, že se jednalo spíše o sdělení typu: „špinaví Saracéni pořádají nájezd“, „špinaví Saracéni začali válku“ nebo „špinaví Saracéni zase něco zapálili“.
A není to celé tedy přece jen trochu přehnaný kronikářský výcuc z palce, podobně jako u Jacksona? Koneckonců císařské kroniky byly v jistém smyslu taky Hollywood své doby. Historici Lucas McMahon a Nikolai Paukkonen se v letech 2025 a 2026 nezávisle pokusili celý světelný systém rekonstruovat pomocí historických zmínek, geografických informačních systémů, digitálních modelů terénu a výpočtů vzájemné viditelnosti. A výsledek? Jde to! Přinejmenším teoreticky.
Přesná poloha většiny stanovišť zůstává nejistá, některé vzdálenosti jsou na hranici technických možností a celá věc vyžadovala náročnou, ale ne úplně nesmyslnou logistiku. Geograficky a technicky je ale takový systém podle všeho skutečně realizovatelný. Mohl mít i skutečný vojenský význam a navíc byl dobrou demonstrací nárokované technické nadřazenosti Byzance nad abbásovským sousedem.
No a s tím nakonec trochu souvisí i sám konec tohoto monstrózního systému, který je taky dost poučný.
Theofilův syn a nástupce, císař Michael III. (842–867), byl totiž velkým fanouškem a milovníkem dvou věcí: pompézních závodů koňských spřežení a sám sebe. To už se tak některým politikům v čelních funkcích stává. Dokonce s oblibou sám závodil, vítězil a nechával se v cirku halasně oslavovat. Ovšem jednoho dne, když se zrovna chystal na další státotvorný koněspřežný závod, se majáky rozhořely. Saracéni útočí!
Císaře to poněkud rozladilo. Když se obyvatelstvo dozví, že se k říši blíží nepřátelská vojska, začne být nervózní, zbytečně vystrašené a třeba ani nepřijde fandit do hippodromu. A to by byla škoda. Navíc my chceme přece mír!
Každý jistě uzná, že není třeba hned zapalovat majáky, když se na východě objeví agresivní útočící armáda. Dá se přeci jednat o mírových podmínkách, může se přezkoumat, zda rozsvěcování majáků není zbytečnou eskalací napětí, lze vyšetřovat, jestli si strážce jenom nechtěl opéct buřta, může se ustavit komise, která vyhodnotí, zda plameny nejsou příliš konfrontační, nebo se může uzavřít dohoda o tom, že se nepříteli odprodá část palivového dřeva.
No a nebo se prostě udělá to, co udělal Michael III.: Majáky se vypnou.
Problém vyřešen.
Dostihová sezóna zachráněna.
A v Mordoru mají zhasnuté majáky rádi.
V nočním Mikrofóru @CRoDvojka jsme si se skvělým Janem Večeřou povídali o víře, o církvi, o pochybnostech a skepsi ve víře a také o tom, že Bůh je vždycky větší než to, co o něm dokážeme jako lidé říci.
Celý rozhovor si můžete pustit zde:
mujrozhlas.cz/nocni-mikrofor…
5
107
Nejsem sice mladičká básnířka s korálky nad kotníky, ale dnes ve 22:30 budu hostem nočního Mikrofóra na stanici @CRoDvojka. Zvu srdečně k tanci i poslechu. A možná nakonec i na tu poezii dojde, kdo ví... 😂
2
52
Moje domovská starokatolická církev vydává knihu o životě z víry - je to jak přístupné uvedení do toho, co a jak věří křesťané, tak praktické svědectví z života a praxe.
Moc doporučuji.
Vydání můžete podpořit (a knihu získat) zde:
darujme.cz/projekt/1213660
Když jsem na tuhle ukrajinskou písničku narazil poprvé (hledejte Я, кум, дві лопати), tak jsem z ní měl prvotřídního ušního červa asi týden. Takže bylo jasné, že se ji dříve nebo později budu muset pokusit překlopit do češtiny... aneb další přídavek na Random Acts of Translation.
youtu.be/zpaX_pfmgfk?si=9PNg…
102
V roce 1902 napsal španělský kytarista Francisco Tárrega skladbu Gran Vals. Vůbec nechápu, že se nehraje víc. Myslím, že má potenciál doslova spojovat lidi...
youtu.be/9sZQ0m5oKLc?si=Yzpl…
132
Fundovaná historická pojednání se málokdy čtou jedním dechem jako detektivka, ale v tomhle případě jsem se doslova nemohl odtrhnout. Moc doporučuji. Pojednání o odpustkových bouřích v Praze, které byly předehrou husitské revoluce. Plastické vylíčení politického manévrování učenců, kazatelů a teologů, kteří proti sobě vedli urputné letákové kampaně, rozpustilé akce nezvedeného studentstva, které projíždělo Prahou s kurvím vozem na potupu odpustkových šmelinářů, ale třeba taky dozvuky na kostnickém koncilu, který posledního ze tří papežů sesadil obžalobou, která téměř doslova opakovala argumenty Jana Husa, týmž koncilem kremovaného. Dejte si to. Myslím, že to mají dokonce v Akademii ve výprodeji.
Vy si stěžujete, holoto, ale představte si, jaké peklo by to dnes bylo, kdyby naše AgroDiesel vláda nezrušila tu klimatickou změnu...
Jeden z mých nejoblíbenějších anglikánských hymnů Při mně stůj (Abide with me), který měl v mém českém překladu premiéru v Praze v katedrále sv. Víta při vzpomínkové bohoslužbě za zesnulou královnu Alžbětu II. Zpívá můj milý a drahý sbor Naši pěvci
youtu.be/jsOHW-9I83Y
Mě tam trochu děsí to, kde je Česko. Ne proto, že je na tom "dobře", ale proto, kdo všechno je na tom podle toho výzkumu hůř.
3
328
Petr Jan Vinš retweeted
Jednání Severoatlantické rady dopadlo dobře. Zároveň z něj plynou úkoly, na kterých musí Česká republika i celá Aliance společně pracovat.
Z ekumenického kabinetu kuriozit:
Ve velmi tradičním stanu na velmi tradiční louce si velmi tradiční bratrstvo Pia X. dnes vysvětlilo čtyři velmi tradiční biskupy. Velmi tradičně bez souhlasu Vatikánu a navzdory výzvě papeže, aby to nedělali. Inu, žádné překvapení tady. Věřím, že si sesterská církev po tomto dalším z mnoha ukázaných prostředníčků konečně připustí, že nadbíhat ultra-konzervičkám a doufat, že budou ochotné k nějakému dialogu nebo kompromisu, je jako hrát ony příslovečné šachy s holubem...
Myslel jsem, že za čtyři roky každodenních odporných kremelských zločinů proti Ukrajině už mě nic nepřekvapí. Ale když vidím, jak včera vybombardovali charkovské muzeum výtvarného umění a v noci na dnešek Uspenský chrám v kyjevskopečevské lávře, cloumá se mnou bezmocný vztek.
SVATBA PODRUHÉ!
Za tu více než dekádu, kterou už jako duchovní oddávám, jsem zažil různé věci. Občas jsem už někoho oddával podruhé, stane se, život je pestrý. To, co jsem ale zažil nedávno, bylo poměrně unikátní i na moje poměry - oddával jsem po třech letech podruhé ten samý pár!
Ne, není to telenovela o emotivním rozchodu na svatební cestě a znovu nalezené lásce, to si nechme do červené knihovny. Tenhle příběh je v něčem mnohem obyčejnější, neodchází se v něm do západu slunce, ale i když má taky happy end, tak vypovídá vlastně o něčem důležitém a trochu smutném. A proto se o něj chci podělit.
Co se tedy stalo? Jeden z manželů dospěl k poznání, že jeho genderová identita není v souladu s pohlavím přiřazeným při narození a prošel tranzicí. Byl v tom po celou dobu láskyplně provázen druhým z manželů. Upřímně, pokud byste chtěli slyšet můj názor, tak si asi nedovedu představit opravdovější naplnění svatebního slibu o společném nesení všeho dobrého i zlého.
Tady ovšem přichází ke slovu český právní řád. Protože partnerství osob stejného pohlaví nemůže a nesmí být v naší zemi označováno tím posvátným slovem "manželství", tak v případě, že jeden z manželů projde změnou pohlaví, manželství automaticky zaniká. Bez ohledu na to, jestli to manželé chtějí, bez ohledu na to, co to reálně způsobí. Prostě zaniká. Endex. Šlus.
Tak jsem tedy oddával tentýž pár podruhé. Tentokrát v podobě požehnání partnerství, které může být z hlediska občanského zákoníku církevním sňatkem s příslušnou státní platností pro osoby stejného pohlaví. Jsem moc vděčný za to, že moje domovská Starokatolická církev v ČR toto umožňuje.
Ano, bylo to milé, žertů o aktualizaci softwaru a o dobrém důvodu pro další párty s kamarády a rodinou padlo větší než malé množství, ale stejně se nemůžu zbavit určité pachuti a studu, že dva milující se lidi, kteří spolu chtějí prostě být a žít a stát si po boku, nutí náš stát k takovýmhle právním kotrmelcům.
Velmi příhodné prohlášení vedoucích odborných pracovišť v oboru historie k sudetoněmeckému dni v Brně.
uh.ff.cuni.cz/prohlaseni-ved…
Jasné. Zřetelné. Bez keců.
Tohle je otřesné! Někdo ukradl z kostela v Jablonném v Podještědí lebku jedné z nejvýznamnějších českých světic, sv. Zdislavy z Lemberka. Doufám, že policie pachatele co nejrychleji najde a vrátí vzácnou relikvii na její místo. Ale stejně mi to hlava nebere, kdo něco takového udělá...
irozhlas.cz/zpravy-domov/z-b…
Asi víte, že sloužím jako kněz ve Starokatolické církvi v ČR, kde jsem inkardinován jako ve své domovské jurisdikci a Pavel Benedikt Stránský je můj biskup ordinář.
Co se ale ví relativně málo, že starokatolící jsou už od roku 1931 v plném společenství s celosvětovým Anglikánským společenstvím. Mně to dalo možnost, už před mnoha lety, stát se "biritualistou", tedy získat církevně právně možnost působit i jako anglikánský duchovní sloužící anglikánskou liturgii, což příležitostně doma (a ještě častěji v zahraničí) velmi rád činím.
A protože se vším v církvi je spojená nějaká byrokracie, tak mi vždycky jednou za pár let přijde roztomile staromódně formulovaný dekret od arcibiskupa (nebo teď arcibiskupky) z Canterbury, který potvrzuje, že tato skutečnost nadále platí.
Nicméně i tady je vidět jistý postup. Ten první, kdysi dávno, mi přišel poštou, osobně podepsaný Rowanem Williamsem a s pečetí. Dneska už to vyřizuje v zastoupení komisařka a chodí e-mailem. Pokrok nezastavíš. Ale ten s pečetí mám schovaný... :-)
2
20
1,016
Řeknu jednu věc, která bude možná u části mých přátel nepopulární.
V politické diskuzi se opakovaně objevuje jako argument, že někdo byl před rokem 1989 v komunistické straně. A objevuje se to jako ultimátní kompromat a diskvalifikace k zastávání politického úřadu. Někteří jedinci (zdravíme třeba Petra Blažka) to zastávají téměř s džihádistickou úporností - jakkoli tedy občas taky poněkud selektivně.
A aby nebylo mýlky, je teď úplně jedno, jestli jde zrovna o Petra Pavla, Andreje Babiše, současného ministra (anti)kultury nebo vysoké úředníky a důstojníky ozbrojených sil.
Nechci to zlehčovat, samozřejmě, komunistický režim byl zrůdný a zločinný, ale je to pro mě otázka přiměřenosti. Pokud někoho zavraždíte, odsedíte si třeba 15 let a po dalších 10 letech můžete dostat výmaz z trestního rejstříku a jste "čistí". A je to tak správně.
Moje otázka v těch případech, kde má někdo takto "cinknutou" minulost, tedy není primárně jestli se před 40 lety choval jako kur*a (nebo přinejmenším srab či oportunista), ale trochu jinak:
Zaprvé co konkrétně dělal - je dost zásadní rozdíl, jestli někdo práskal StB nebo byl členem partaje v rámci kariéry, kde se to očekávalo - a jak se k téhle části své minulosti staví dnes.
A zadruhé a to především, jak se prokazatelně choval posledních 10-15 let. Tohle tázání mi v té debatě o minulosti dost často chybí.
Protože někdo se za 40 let může změnit.
A někdo halt kur*ou zůstane.
Vlastně to není vůbec tak těžké...
(Jako bonus pak je, když na své politické oponenty tu dávnou minulost vytahují ti, kdo se chovají jako největší kur*y dnes, ale to je už takový zdejší folklór...)
















