Martin Hájek 🇨🇿

Uprostřed dne přijde tma. Blíží se nebeský úkaz, jaký už v tomto století nezažijeme – xn--aktuln-sta08b.cz share.google/lPXEc38GiSXm6Sl…

Dne 5. listopadu 1949 je v Pankrácké věznici popraven odvážný muž Jaroslav Borkovec. Spolu s ním byli popraveni také Vratislav Polesný, Vratislav Janda, Josef Charvát, Emanuel Čančík a Květoslav Prokeš. Jednalo se o první masovou justiční vraždu nestraníků v totalitním režimu na území tehdejšího Československa. Jaroslav Borkovec byl prohlášen za jednoho z hlavních organizátorů a za ideologa celého tzv. Prokešova puče. Kdo byl Jaroslav Borkovec? Jednalo se o velmi aktivního nacionalistického politika. Aktivně se zapojil do Československé národní demokracie, později se angažoval i v Národním sjednocení, které vzniklo sloučením tří menších nacionalistických stran. Nový politický subjekt záhy vytvořil vlastní mládežnickou organizaci Mladé národní sjednocení, v němž Borkovec získal funkci říšského místonáčelníka. V komunálních volbách v roce 1938 byl Jaroslav Borkovec za Národní sjednocení zvolen v obecních volbách pražským zastupitelem. Za okupace aktivně pracoval proti Němcům. Spolu s JUDr. Jaromírem Lukavským se účastnil konspiračních schůzek s cílem vybudovat na podhoubí pravicových a levicových mládežnických organizací z období tzv. druhé republiky fungující odbojovou síť. Gestapo jej zatklo v květnu 1940. Tajná policie však nerozkryla veškeré aktivity odbojářů, a tak Borkovec byl odsouzen "jen" na tři roky káznice. Na svobodu se dostal v roce 1943. Tři roky nacistických žalářů z něj v jeho 37 letech učinili částečného invalidu. V květnu 1945 se aktivně zapojil do Pražského povstání, účastnil se bojů o Staroměstskou radnici a stal se členem revolučního Národního výboru. Poprvé byl po únorovém převratu zatčen 13. prosince 1948, neboť údajně pronesl „reakční“ výroky, které pronášel při soukromých rozhovorech, kdy „..... hanobil choť presidenta Gottwalda tvrdíc, že vypadá jako řeznice a že je bývalá prostitutka“. V únoru 1949 byl sice propuštěn, ale další "pozvání" do komunistických žalářů už bylo definitivní. V pondělí 16. května 1949 ráno byl Jaroslav Borkovec ve svém holešovickém bytě podruhé zadržen orgány Státní bezpečnosti. V červenci 1949 byl odsouzen k trestu smrti. V rozsudku nad JUDr. Borkovcem se píše: "... plánoval na den 17.května 1949 v 03.00 hod. ozbrojený puč při čemž byly podniknuty kroky rozšířiti akci i na Slovensko, účelem puče pak bylo odstranit presidenta republiky, vládu, celý lidově demokratický řád republiky, rozpustit národní shromáždění, zrušit instituci národních výborů, zrušit znárodnění a vyhlásit vojenskou diktaturu..." Podle zápisu o popravě je Jaroslav Borkovec zavražděn v 6:34, jeho posledním přáním je, aby bylo jeho manželce vyřízeno, že jeho poslední myšlenky jsou na ni ..... pak tiše odchází k popravišti. Nezapomínejme na své hrdiny!

🔴17. října 1985 měl premiéru v sovětských kinech film E. Klimova "Jdi a dívej se", který byl natočen podle knihy "Jsem z ohnivé vesnice" sepisující příběhy lidí, kteří zázračně přežili hrůzy fašistické genocidy v Bělorusku. 🔴Mnozí z těchto lidí tehdy ještě žili a tak některé příběhy se proto podařilo zdokumentovat. ,,Nikdy nezapomenu na tvář a oči jednoho sedláka, jeho tichý příběh o tom, jak celou jejich vesnici zahnali do kostela a před upálením policista ze sonder družstva navrhl: "Kdo nemá děti, ať vyleze. " A on si nemohl si pomoct, šel ven, nechal uvnitř svou ženu a malé děti... 🔴Další příběh: Esesáci vypalovali vesnice, tak všichni dospělí byli zahnáni do stodoly a děti zůstaly pozadu. A potom je opilí nacisté obklíčili s vlčáky a dovolili psům děti roztrhat... 🔴Film se promítal také v Německu. Při premiéře lidé úplně oněměli a nebyli schopni slov. Režizér filmu vzpomíná jak po promítání v Berlíně se konaly diskuze s lidmi. Najednou se při jedné z diskuzí k filmu postavil starší Němec a řekl: „Jsem voják Wehrmachtu. " Více než to - důstojník Wehrmachtu. Prošel jsem celé Polsko, Bělorusko, dostal jsem se až na Ukrajinu. Dosvědčuji, že vše, co bylo v tomto filmu je pravda. A nejděsivější a nejhanebnější pro mě je, že tento film uvidí mé děti a vnoučata. " V sálu zavládlo bolestivé ticho. Říci, že lidé byli šokováni, to je slabé slovo. (Johan Peter Hasenclever) youtu.be/UkkJZweYaLI?is=n_Fa…

Tohle už jsou padesátá léta jak vyšitá. Šílené.

Studentské protesty budou pokračovat i příští týden - Novinky share.google/FcBkvEy4PWSueLZ… To tu žijí takoví blbci? A nemáme nic jiného na práci?

Tahle demence nebere konce. Místo něčeho pořádného dělají akorát bordel a ostudu. irozhlas.cz/zpravy-domov/tem…

Blíží se výročí noci, kdy v roce 1938 nacisté rozpoutali na území nacistického Německa, včetně tehdy anektovaných oblastí, protižidovské peklo. Do dějin vstoupila jako křišťálová noc. Touto nocí však hrůzy neskončily. Naopak, vše teprve začínalo. Následovaly miliony zavražděných, zničené rodiny, ztracené lásky a traumata, která se přenášejí z generace na generaci. Z opavské synagogy nezbylo nic. Na jejím místě dnes stojí památník. Těch, kteří křišťálovou noc zažili a mohou o ní ještě vyprávět, je dnes jako šafránu. Jedním z nich je opavský rodák Hans Feige, dnes známý jako John Fieldsend, který žije ve Velké Británii. Letos v září oslavil 95. narozeniny. Měl štěstí. Jeho i jeho bratra zachránil sir Nicholas Winton. Musel vyrůstat bez rodičů, mezi cizími lidmi, v cizí zemi. Bez domova, bez svých nejbližších, bez jistoty, že ještě někdy uvidí ty, které miloval. Ale žil. V roce 1946 se dozvěděl zdrcující pravdu. Nacisté mu zavraždili všechny, které měl rád. Rodiče, babičku a dědečka, prababičku, tetu, strýce i malého bratrance. Už se neměl ke komu vrátit. A nebyl sám. Zmizely celé rodiny, celé generace najednou. Nezůstal téměř nikdo, kdo by mohl vyprávět jejich příběhy, uchovávat vzpomínky nebo předávat jejich osudy dál. Zmizeli lidé, jejich domovy, vztahy i stopy po jejich životech. A právě proto je dnes tak těžké vracet tyto osudy do kolektivní paměti. Nejde jen o připomínání zavražděných, ale také o navracení jmen, tváří a příběhů lidem, po nichž často nezůstal nikdo, kdo by na ně vzpomínal. Stačilo, aby se k moci dostal totalitní režim, označil jednu skupinu obyvatel za nepřítele, postupně ji zbavil práv, důstojnosti a nakonec i samotného práva na život. mgopava.cz/aktuality/john-fi… zsgvitkov.cz/aktuality/navra… CEBENA - Cesta bezmoci a naděje, z. s. Město Opava Památník Terezín / Terezín Memorial Auschwitz Memorial / Muzeum Auschwitz Město Vítkov Mendelovo gymnázium Opava Základní škola a gymnázium Vítkov, příspěvková organizace

Pořád se u nás měří dvojím metrem.

BEZ KOMENTÁŘE