O Praze z progresivistických kruhů pořád slýcháme, jak je nedostatečně moderní a západní a jak je potřeba ji celou překopat, aby se stala "moderní světovou metropolí". Pobyt v Barceloně mě inspiroval k menšímu srovnání. Katalánské hlavní město je nádherné, bohaté a je plné architektonických skvostů. Co ale k této "moderní světové metropoli" (kterou bezesporu je) také patří z pohledu běžného uživatele: • Centrální náměstí Plaça de Catalunya je obehnané policejní páskou, za níž stanují aktivisté a bezdomovci. Staré sochy jsou posprejované čmáranicemi od levicových extrémistů z Antify, propalestinských hnutí a LBGT+ spolků (zvláštní kombinace). • Stany bezdomovců jsou v parcích, před bytovými domy, na náměstích a nikdo s tím nic nedělá. • V některých stanicích metra je část nástupišť zabrána Afričany, kteří si z nich dělají výkladní plochu pro prodej fotbalových dresů. To navíc ve stísněné (na naše poměry) architektuře tamního metra. Opět, asi už je to zaběhlý stav, který všichni mlčky akceptují. • Metro je koncipováno velkoryse a má hustou síť stanic, ale mobilní signál v metru - na dnešní dobu běžná věc - není standard. Neustále vypadává připojení, v některých částech není vůbec. • Nástupiště v metru jsou široká asi jako naše tramvajové ostrůvky (tedy ne ty nejnovější, o nichž je Praha přesvědčená, že mají být 7 metrů široké, viz Vinohradská). • Městu se podařilo pozvednout dříve velmi špatné čtvrti, např. poblíž Barcelonety. I tak v nich někdy narazíte na takový zápach, že zrychlíte krok. • Cyklopruhy na závěr. Cyklistů je hodně a využívají je, přesto se je město nesnaží cpát všude. Kolům nahrává klima, plochý reliéf centrální části města i jednoduše preference obyvatel. V Praze chybí jak vhodné klima, tak vhodný reliéf, tak preference lidí. Ale stavíme cyklopruhy stejně zapáleně jako Barcelona. O co se stará tamní soukromý sektor, funguje skvěle. To, co má na starosti veřejný sektor, často selhává. Praha má proti tomu velmi vysoký životní standard, který v mezinárodním srovnání není zdaleka samozřejmý. Volání po "světovosti, modernosti a západnosti" se vztahuje ke vzorům, které v realitě téměř neexistují. Spíše slouží k našemu sebemrskání, které některé naše elity tak rády praktikují.