Jsem u rodičů kousek od Říčan. Mají o 3 metry méně vody než loni stejnou dobou. K čerpadlu zbývají dva metry. Teď se aspoň poprvé letos naplnila jímka, která předtím několikrát ročně přetékala vždy po dešti. I v minulosti byla podobná sucha (ale ne taková horka) a je dobré si připomenout důsledky. Spörerovo minimum (cca 1400–1480) Vrchol (1473–1474): Extrémní fáze, která trvala nepřetržitě 14 měsíců a zasáhla téměř celou Evropu od Irska po Rusko a od Skandinávie po Itálii. Kompletně vyschly řeky jako Rýn, Dunaj i Labe. Co následovalo: Katastrofální neúroda a hladomory: Chronický nedostatek vláhy zdecimoval zemědělství. Ceny obilí vyletěly do astronomických výšin, což vedlo k rozsáhlému strádání obyvatel. Sociální nepokoje a migrace: Hlad a drahota podnítily vlnu lokálních revolt a přesuny venkovského obyvatelstva do měst, která však nebyla na takový nápor připravena. Epidemie: Podvýživa oslabila imunitu populace, což usnadnilo šíření nakažlivých nemocí (morových ran a skvrnitého tyfu). Sucho tisíciletí (1540) I když šlo o kratší epizodu než u předchozího megasuchu, intenzitou šlo o nejbrutálnější jedenáctiměsíční sucho v evropské historii. Od února do prosince roku 1540 v Evropě téměř nepršelo a teploty byly odhadem o 5–7 °C nad průměrem tehdejší doby. Co následovalo: Megapožáry: Evropa doslova lehla popelem. Kvůli vyprahlé krajině docházelo k obrovským lesním požárům a vyhořely desítky měst (včetně např. českých Louon či polského Vratislavi). Zkáza dobytka a nedostatek vody: Lidé pili znečištěnou vodu z vysychajících louží, protože studny i velké toky (Seina, Rýn) zcela vyschly. Miliony kusů hospodářských zvířat uhynuly žízní a na infekce. Paradoxní vinařský boom: Jediným pozitivním (byť krátkodobým) následkem bylo extrémně sladké víno. Hrozny měly kvůli slunci obrovskou cukernatost, ročník 1540 byl oslavován jako legendární a víno bylo levnější než pitná voda. Daltonovo minimum (cca 1770–1840) Další rozsáhlé, více než půl století trvající období, kdy se v Evropě pravidelně opakovala extrémně suchá léta (především v první polovině 19. století). Predcházející zlom (1740–1741): Již těsně před tímto obdobím postihlo západní Evropu sucho kombinované s arktickou zimou. Co následovalo: Irský hladomor (1740–1741): V důsledku tohoto sucha a mrazů zemřelo v Irsku 20 až 38 % tehdejší populace (procentuálně více než při slavnějším bramborovém hladomoru o století později). Zemědělská transformace: Chronické sucho na počátku 19. století donutilo evropské státy zásadně změnit strukturu zemědělství. Masivně se začaly pěstovat brambory a cukrová řepa, které byly odolnější a poskytovaly stabilnější obživu než tradiční obiloviny. Sucho může mít i výrazné politické dopady. Katastrofální sucho v roce 1947 se stalo klíčovým politickým katalyzátorem, který KSČ mistrně využila k definitivnímu uchvácení moci v únoru 1948. Neúroda nevídaných rozměrů totiž vytvořila dokonalou socioekonomickou krizi, kterou komunisté proměnili ve svou hlavní propagandistickou zbraň. 1. Odmítnutí Marshallova plánu a past Sovětského svazu V létě 1947, kdy sucho vrcholilo a hrozil hladomor, se Československu nabízela záchrana v podobě amerického Marshallova plánu. Stalin však československé delegaci v Moskvě účast striktně zakázal. Bratrská pomoc z SSSR: Aby Stalin kompenzoval ztrátu a posílil vliv, slíbil ČSR masivní dodávky obilí a krmiv (nakonec šlo o 600 000 tun). Propagandistický triumf: Komunistický tisk spustil masivní kampaň s heslem „SSR zachraňuje Československo před hladem“. Sovětský svaz byl vykreslen jako jediný skutečný spojenec, zatímco západní demokracie jako ti, kteří chtějí zemi nechat vyhladovět. Skutečnost, že SSSR sám trpěl nedostatkem a obilí bylo vykoupeno tvrdými politickými ústupky, byla zamlčena. 2. „Milionářská dávka“ jako likvidace politických oponentů Katastrofální sucho způsobilo v rozpočtu obrovský výpadek, protože stát musel dotovat nákup drahých potravin a kompenzovat škody zemědělcům. Komunisté vedení Klementem Gottwaldem přišli s populistickým řešením: mimořádným zdaněním bohatých obyvatel, tzv. „milionářskou dávkou“. Politická past: Demokratické strany v tehdejší vládní Národní frontě (národní socialisté, lidovci) zpočátku tento návrh odmítaly jako protiústavní a ekonomicky nesmyslný. Nálepka nepřátel lidu: KSČ okamžitě označila demokratické ministry za „ochránce spekulantů a boháčů“, kteří raději nechají rolníky hladovět. Pod obrovským tlakem veřejnosti i komunisty ovládaných odborů nakonec demokraté museli ustoupit a zákon schválit. Ztratili však politickou iniciativu a byli v očích veřejnosti morálně oslabeni. 3. Zlomení odporu venkova a příprava na kolektivizaci Do roku 1947 byl československý venkov a rolnictvo silnou baštou protikomunistických sil (především lidovců). Sucho a následná nouze však venkov totálně ekonomicky paralyzovaly. Závislost na státu: Rolníci byli nuceni žádat o státní podpory, úlevy na daních a příděly krmiv. Distribuce této pomoci byla plně v rukou komunisty ovládaného ministerstva zemědělství (vedeného Júliusem Ďurišem). Rozdělení venkova: Komunisté přidělovali pomoc selektivně. Malí a střední rolníci byli protežováni, zatímco větší sedláci („kulaci“) byli obviňováni ze zatajování zásob a sabotáží. Sucho tak úspěšně rozeštvalo venkovskou komunitu, což o dva roky později radikálně usnadnilo start násilné kolektivizace a zakládání JZD. Kdyby v roce 1947 panovalo normální počasí, demokratické strany by měly mnohem silnější pozici pro parlamentní volby plánované na jaro 1948. Sucho však vytvořilo atmosféru strachu, sociální nejistoty a ekonomického kolapsu. Komunisté dokázali vinu za tyto potíže úspěšně svalit na kapitalisty a demokratické politiky, což jim v únoru 1948 umožnilo převzít moc za tichého souhlasu podstatné části hladové a vystrašené veřejnosti. xitter.cf/Intersucho/status/2114…