Bojkot Babišových výrobků

🇨🇿 Pane Okamuro, Sněmovna není vaše panství. A vy nejste její vládce. Způsob, jakým používáte funkci předsedy Poslanecké sněmovny k propagaci AfD, je skandální. Jejím představitelům jste popřál volební úspěch a vyjádřil „maximální podporu“. Autoritu českého parlamentu jste tím zapojil do podpory svého zahraničního politického spojence. (ceskenoviny.cz⁠) AfD je proruská krajně pravicová strana. Odmítá podporu Ukrajiny a prosazuje zrušení sankcí vůči Moskvě. Přijímat její představitele s politickými ovacemi je ostuda pro instituci, která má být symbolem svobody a suverenity našeho národa. Chováte se, jako by vám parlament patřil. Jako by uvnitř republiky existoval váš vlastní stát ve státě, kde veřejná funkce slouží vašim stranickým zájmům. Jenže Sněmovna patří občanům České republiky. Také těm, kteří vás nevolili a politiku AfD zásadně odmítají. Nemáte žádný mandát dělat z ní výkladní skříň proruské krajní pravice. Předsednické křeslo vám bylo svěřeno. Nebylo vám darováno do osobního vlastnictví. S funkcí jste převzal povinnost sloužit demokratické instituci, jejíž důstojnost přesahuje vás i vaši stranu. Kdo tento rozdíl nechápe, nemá v čele Poslanecké sněmovny co dělat. A poslanci, kteří vás v této funkci drží, nesou politickou odpovědnost. Musí jasně říct, zda schvalují, abyste autoritu předsedy českého parlamentu používal k podpoře AfD. Republika není váš majetek, pane Okamuro. A český parlament není vaše stranická pobočka.

BABIŠ A FICO NEJSOU HLASEM ČECHŮ A SLOVÁKŮ Andrej Babiš přijal v Praze Roberta Fica a prohlásil, že Češi a Slováci jsou jako rodina. Naše národy spojuje společná historie, přátelství i skutečné rodinné vazby. O to více mi vadí, když se tato blízkost používá jako kulisa pro politické spojenectví dvou premiérů. Babiš a Fico mají právo na své přátelství. Nemají však právo vydávat své politické postoje za hlas Čechů a Slováků. Robert Fico vede Slovensko způsobem, který vzbuzuje vážné obavy o právní stát, svobodu médií a evropské směřování země. Místo aby Česká republika tyto otázky otevřeně pojmenovala, Andrej Babiš nabízí úsměvy, objetí a pohodlné fráze o bratrství. Přátelství neznamená zavírat oči. A blízkost neznamená souhlasit s politikou, která rozděluje společnost a oslabuje důvěru v demokratické instituce. Odmítám, aby se ze vztahu Čechů a Slováků stala kulisa pro osobní a politické spojenectví dvou premiérů. Jejich fotografie není portrétem našich národů. Je to fotografie dvou mužů, kteří si rozumějí v politice. Myslím také na všechny Slováky, kteří se Ficově politice stavějí, hájí svobodu a chtějí evropské Slovensko. I oni jsou našimi přáteli. Jejich hlas nelze přehlušit řečmi o rodině při slavnostním setkání v Praze. Česká republika má vlastní odpovědnost a vlastní místo v Evropě. Musí hájit demokracii, právní stát, svobodu médií a bezpečnost svých spojenců. A musí mít odvahu říci svůj názor i slovenskému premiérovi. Pane Babiši, mluvte za sebe. Češi a Slováci jsou mnohem víc než vaše politické přátelství s Robertem Ficem. Obrázek: satira vytvořená pomocí umělé inteligence.

MACINKA: NORMALIZAČNÍ SLOVNÍK Z VLÁDNÍ TRIBUNY Pane Macinko, když vás poslouchám, slyším komunistického funkcionáře z roku 1980: vedení rozhodlo, diskuse skončila a občané mají konečně pochopit, kde je jejich místo. Ta samá nadřazenost. Ta samá podrážděnost z nesouhlasu. Ta samá představa, že moc má poslední slovo a společnost má držet ústa. O samotném zrušení poplatků podle vás už žádná debata nebude. V tom případě vysvětlete, k čemu podle vás máme Parlament. Má pouze orazítkovat rozhodnutí koaličních předsedů? Má veřejnost platit, volit — a mezi volbami poslušně mlčet? Vítězství ve volbách není bianco šek na aroganci. Neudělalo z vás majitele republiky a z vašich kritiků občany druhé kategorie. Zpochybňujete protest, protože je organizovaný. To snad nemyslíte vážně. Občané se organizují právě proto, aby jejich hlas nebylo možné přehlížet. Zakládají spolky, svolávají demonstrace, podepisují petice. Nepotřebují k tomu vaše svolení ani potvrzení o politické nezávadnosti. Vaše strana se organizovat smí. Občané, kteří vám odporují, jsou kvůli tomu podezřelí? Přesně tahle logika páchne normalizací. A potom vytáhnete občanskou válku. Z vládní tiskové konference, v době vyhrocených emocí. Uvědomujete si vůbec odpovědnost své funkce? Nebo už vám občanský nesouhlas splývá s nepřátelskou činností? Jednotlivé násilné jednání má řešit policie. Používat je k očerňování pokojně protestujících je politická zbabělost. Kdo nedokáže odpovědět na jejich argumenty, začne zpochybňovat jejich úmysly. Tvrdíte, že nezávislost médií nikdo ohrožovat nechce. Pak předložte přesvědčivé záruky. Vysvětlete, jak zabráníte tomu, aby se financování stalo nástrojem politického nátlaku. Odpovídejte na otázky. Vaše sebejistota žádnou zárukou není. Česká republika nepotřebuje ministra, který občanům oznamuje, co už mají konečně pochopit. Potřebuje politiky, kteří chápou vlastní povinnost sloužit a snášet veřejnou kontrolu. Rok 1980 skončil. Občané nejsou poddaní a vláda není stranický sekretariát. Pane Macinko, občané vám nemusí prokazovat poslušnost. Vy jim dlužíte úctu — a musíte jim skládat účty.

Babiš o René Zavoralovi "proč já bych s ním jednal ako, kdo on je? (...) to je jedno, co on chce, podstatné je, co já chci" Uf...😳 Doslova tady v přímém přenosu sledujeme proměnu z demokratické vlády na totalitní.

GENERACE Z UŽ NECHCE ČEKAT, AŽ NA NI ZBUDE BUDOUCNOST Dlouho jsme jim říkali, aby odložili telefony a začali se zajímat o skutečný svět. Teď vycházejí do ulic. A část těch, kteří jim vyčítali nezájem, jim najednou vyčítá, že se ozývají. Generace Z vstupuje do veřejného života s otázkou, na kterou jí dlužíme odpověď: Jakou budoucnost jsme pro vás vlastně připravili? Ve Francii studenti protestují proti podmínkám ve školách. Ve Španělsku a Portugalsku patří mezi hlavní témata nedostupné bydlení. V Itálii se požadavky na vzdělání propojují s obavami o práci a životní náklady. Jednotlivé protesty mají různé příčiny a účastní se jich i další generace. Mladí lidé však patří k jejich výrazným hybatelům. Za evropskými hranicemi se podobná nespokojenost obrací proti korupci a uzavřeným cestám k lepšímu životu. V Nepálu v roce 2025 vyústily protesty označované jako hnutí generace Z v odstoupení premiéra. V Maroku mladí lidé žádali, aby stát upřednostnil zdravotnictví a školství. Nejde o jednu světovou organizaci ani o jednotný politický program. Přesto v těchto protestech slyším společnou otázku: Proč máme důvěřovat systému, který po nás žádá odpovědnost, ale sám se jí vyhýbá? Odmítám pohodlnou představu, že mladý člověk, který protestuje, je automaticky rozmazlený. Chtít školu, která vás připraví na život, je rozumné. Chtít, aby práce umožnila samostatnost, je rozumné. Chtít dostupné bydlení, poctivou správu země a spravedlivá pravidla je rozumné. Průzkum Evropského parlamentu mezi lidmi ve věku 16 až 30 let ukázal mezi jejich prioritami životní náklady, klima, pracovní příležitosti, vzdělávání i bydlení. To jsou konkrétní starosti o každodenní život. My starší jsme často vyrůstali s příslibem: uč se, pracuj, snaž se a postupně si vybuduješ vlastní život. Naší povinností je zajistit, aby tento příslib měl obsah také pro naše děti. Nestačí jim opakovat, že jsme to měli těžké také. Musíme být ochotni slyšet, v čem je jejich situace jiná. Jak přesvědčivě zní řeč o odpovědnosti z úst politika, který vlastní chybu nikdy nepřizná? Jakou důvěru může vzbudit stát, který mladé vyzývá k zakládání rodin, ale nedokáže vytvořit podmínky pro dostupné bydlení? A proč by měli trpělivě čekat na modernizaci škol, když právě teď prožívají roky, které je mají připravit na celý život? Generaci Z nechci idealizovat. Mladí lidé se mezi sebou liší a také oni mohou podlehnout manipulaci nebo jednoduchým slibům. Ani počet sdílení nezaručuje pravdivost a žádný protest sám o sobě nenahradí schopnost spravovat zemi. Proměnit nespokojenost v trvalou změnu vyžaduje znalosti, vytrvalost a odpovědnost. Naším úkolem je otevřít mladým cestu k této zkušenosti a skutečnému rozhodování. Nemůžeme po nich chtít občanskou zralost a současně je držet za dveřmi. Tohle se týká také Česka. Česká politika musí mladé přestat vnímat jako publikum pro předvolební video. Potřebuje je přizvat k rozhodování, které ovlivní desítky let jejich života. Jejich účast musí mít váhu i poté, co skončí kampaň. Modernizaci země nelze věčně odkládat s tím, že právě řešíme jinou krizi. Kvalita škol, dostupnost bydlení, digitální stát a příprava na proměnu práce patří k základním povinnostem vlády. Každý odklad má konkrétní cenu v životech lidí, kteří na své dospělosti nemohou zmáčknout pauzu. Píšu to také jako otec. Nechci svým synům jednou vysvětlovat, že jsme o problémech věděli, ale nenašli jsme odvahu něco změnit. Ani jim říkat, že měli být trpělivější, zatímco jsme my promarnili čas, který patřil také jim. Mladí nemají automaticky pravdu. Mají však právo požadovat odpovědi. A my starší máme povinnost předat jim zemi, ve které budou moci něco změnit — nejen platit účty za naše chyby.

BABIŠOVA ÉRA SE ZAPÍŠE MEZI NEJOSTUDNĚJŠÍ KAPITOLY DĚJIN ČESKÉ REPUBLIKY Jsem přesvědčen, že jednou se na Babišovu éru budeme ohlížet se studem. Kvůli tomu, jak snadno jsme si zvykli na způsob politiky, v němž se odpovědnost nahrazuje výmluvou, argument urážkou a služba veřejnosti osobní reklamou. Demokracie snese špatnou vládu. Mnohem hůře se vzpamatovává z přesvědčení, že slušnost je slabost, pravda překážka a moc omlouvá všechno. Právě v tom vidím nejhlubší škodu Babišovy éry. Ve snižování nároků na člověka, který stojí v čele země. V ochotě přijímat od premiéra chování, které bychom netolerovali učiteli vlastních dětí, řediteli firmy ani sousedovi. Andrej Babiš je člověkem minulosti. Nerozhoduje o tom jeho věk, ale způsob myšlení: potřeba všechno osobně řídit, vyžadovat loajalitu a považovat kritiku za nepřátelství. S takovou představou moci se moderní země budovat nedá. Ani v jeho koaličním týmu nevidím schopnosti potřebné k modernizaci republiky. Vidím politickou nekompetentnost, nedostatečnou odbornou připravenost a zjednodušené uvažování o složitých problémech. Sebejistota před kamerou nenahradí znalosti. Stranická věrnost nenahradí kvalifikaci. A titul sám o sobě nezaručuje vzdělanost, rozhled ani úsudek. Česko potřebuje vedení, které rozumí světu, technologiím, ekonomice a vzdělávání. Které umí přizvat schopnější lidi, naslouchat jim a podle důkazů změnit názor. Od Babiše a jeho koalice takové vedení neočekávám. Jejich politické schopnosti podle mého soudu nestačí na úkol, který před naší zemí stojí. Premiér má skládat účty. Babišova politika nás místo toho učí poslouchat, kdo za všechno může. Opozice. Novináři. Předchůdci. Každý, kdo položí nepříjemnou otázku. Takové vládnutí vyčerpává společnost. Občané přestávají očekávat poctivou odpověď. Začínají považovat veřejný život za špinavost, od níž je lépe držet se dál. A právě tehdy získává bezohledná moc nejvíce prostoru. Hanbou této éry bude také promarněný čas. Česká republika potřebuje kvalitní školy, schopné instituce, fungující digitální stát a podmínky pro lidi, kteří chtějí tvořit a podnikat. Každý rok utopený v osobních válkách je rokem, který našim dětem nikdo nevrátí. Odpovědnost ovšem neleží pouze na jednom muži. Nesou ji také politici, kteří mu ustupují, spojenci, kteří jeho jednání omlouvají, i lidé, kteří vědí své a z pohodlí mlčí. Jeho voliči nejsou nepřátelé republiky. Mají stejné právo na respekt jako kdokoli jiný. Mají ale také právo dostat víc než nekonečnou kampaň a další seznam viníků. Volební hlas není povinnost obhajovat svého politika za každou cenu. Pane Babiši, dějiny nebudou vaším marketingovým oddělením. Budou se ptát, v jakém stavu po vás zůstala země. Zda si lidé více věřili. Zda instituce sloužily veřejnosti. Zda mladí dostali důvod spojit svou budoucnost s Českou republikou. Podle toho vás budou soudit. A nás ostatní podle toho, co jsme byli ochotni přijmout — a kdy jsme konečně řekli dost. Babišova éra jednou skončí. Obnova však bude vyžadovat víc než výměnu premiéra. Potřebujeme zvýšit nároky na všechny, kdo chtějí tuto zemi vést: na jejich schopnosti, vzdělanost, poctivost i odpovědnost. Novou, sebevědomou Českou republiku vybudují lidé, kteří dokážou připravit zemi na budoucnost. S politikou uvízlou v minulosti ji nevytvoříme.

DEMOKRACIE NENÍ VAŠE POVOLENÍ, PANE BABIŠI Pane premiére, svými výroky ukazujete, že jste nepochopil základ demokracie: občan vám smí odporovat. Veřejně, hlasitě, na náměstí. I mezi volbami. A nepotřebuje k tomu váš souhlas. Právo pokojně demonstrovat je základní lidské právo. Článek 19 Listiny stanoví jasně: „Právo pokojně se shromažďovat je zaručeno.“ Vaše podráždění nad protesty na tom nemění vůbec nic. Když v reakci na pokojné demonstrace začnete mluvit o atentátu, rozbíjení výloh a zapalování aut, podsouváte veřejnosti spojení mezi občanským protestem a násilím. To je od předsedy vlády nezodpovědné. Lidé, kteří přijdou hájit nezávislost médií, si nezaslouží, abyste nad nimi předem rozvěšoval obrazy hořících ulic. Násilí odmítám jednoznačně. Právě proto odmítám také jeho používání jako strašáku proti pokojným občanům. A vy budete určovat, kdo „zneužívá“ odkaz 17. listopadu? Lidé tehdy vyšli do ulic proti moci, která si osobovala právo rozhodovat, jaký nesouhlas je přípustný. Připomínat tento odkaz protestem proti vládě je naprosto legitimní. Sedmnáctý listopad není státní dekorace, kterou smíme jednou ročně vytáhnout, položit k ní věnec a potom poslušně mlčet. Vaše ujištění, že nikdy nezasáhnete do redakční práce, nestačí. Nezávislost veřejnoprávních médií musí stát na pravidlech, která obstojí i proti vůli premiéra. Občané mají plné právo zkoumat, zda změna financování takovou ochranu zachová. A mají právo vám nevěřit. Volební vítězství vám dalo dočasný mandát vládnout. Nedalo vám právo vyžadovat poslušnost ani označovat každého kritika za člověka, který rozeštvává společnost. Chcete-li hledat inspiraci u Vučiće či Orbána, pak vám říkám: takový způsob zacházení s občanským nesouhlasem v Česku přijmout nesmíme. Přeji si, aby vaše vláda skončila co nejdříve — pokojně, ústavně a demokraticky. Žádný premiér nemá nárok na věčné setrvání u moci. Občané nejsou vaši zaměstnanci. Nemůžete je svolat na poradu, přidělit jim správný názor a nespokojené vykázat ze sálu. Pane Babiši, demokracie se pozná podle toho, že občané mohou žádat váš odchod. A vy jste povinen respektovat jejich právo to říkat. I na náměstích. I 17. listopadu. I když se vám to vůbec nelíbí.