Jan Wagner

12. října 2000: Tuhle fotografii z lynče v Ramalláhu zná asi každý Josi Avrahami a Vadim Nuržic byli rezervisté a ten den se měli hlásit u své jednotky nedaleko Bejt Elu. Osmatřicetiletý Avrahami prodával hračky, žil v Petach Tikvě a měl ženu a tři děti. Třiatřicetiletý Nuržic jezdil s kamionem. Narodil se v Irkutsku, do Izraele přišel v roce 1990 a týden předtím se oženil. Jeli civilním fordem Escort, na Západním břehu se nevyznali a místo na základnu dojeli do Ramalláhu, který spravovala Palestinská autonomie. Tamní policie je zadržela, ale zpátky je neposlala. Odvezla je na služebnu v sousední el-Bíře. Ve městě právě končil pohřeb Palestince, kterého o dva dny dřív zabili izraelští vojáci. Rozneslo se, že policie drží izraelské agenty, a před služebnou se brzy shromáždilo přes tisíc lidí, kteří volali po jejich smrti. Dav vtrhl dovnitř a oba muže brutálně bil, bodal a mrzačil. Aziz Salha později vypověděl: „Byli jsme posedlí, chtěli jsme vidět krev… Na zemi ležel izraelský voják… v zádech mu trčel nůž… Vytáhl jsem ho a bodl ho… Zacpal jsem mu rukou pusu… abych ho uškrtil.“ Pak přistoupil k oknu a zakrvácenýma rukama zamával davu dole. Ten začal jásat. Štáb italské televize Mediaset to natočil a záběry obletěly svět. Z téhož okna pak vyhodili jedno z těl a lidé po něm dupali a mlátili do něj. Druhého muže zastřelili a zapálili. Když už nepřipomínali lidské bytosti, dav je vláčel ulicemi na náměstí al-Manára a slavil. Britský fotograf Mark Seager přijel ve chvíli, kdy kolem něj táhli jedno z těl za nohy. Spodní půlka hořela, hlava byla „rozbitá na kaši, jako rudé želé“. Když sáhl po fotoaparátu, dav ho zmlátil, rozbil mu techniku a křičel: „Žádné fotky!“ Později řekl: „Nic horšího jsem v životě neviděl, a to jsem fotil v Kongu, v Kosovu a na spoustě dalších strašných míst… Byla to vražda té nejbarbarštější podoby. Pořád vidím hlavu toho muže, úplně roztříštěnou. Vím, že se mi o tom bude zdát do konce života.“ Palestinský policista Raed Šejch přiznal, že jednoho z Izraelců, který ještě žil, zmlátil železnou trubkou přes tělo a hlavu. „Voják začal chroptět.“ Nuržicova žena byla tehdy těhotná. Syn svého otce nikdy nepoznal. Kdo tomu chce říkat „odboj“, ať si ty záběry pustí. Dav za bílého dne a za všeobecného jásotu brutálně ubil a zohavil dva muže, kteří jen špatně odbočili. Salhovy zakrvácené ruce se staly jedním z nejznámějších obrazů celého konfliktu. Salhu zatkli v roce 2001 a za vraždu Vadima Nuržice dostal doživotí. V roce 2011 ho propustili při výměně za Gilada Šalita a vyhostili do Gazy. Zahynul v říjnu 2024 při izraelském náletu. O víc než dvacet let později si hollywoodské celebrity a další moralisté připínají odznaky s rudou dlaní a tvrdí, že jde o výzvu k příměří. Kdo říjen 2000 zažil nebo o konfliktu něco ví, v nich nic dvojznačného nevidí. Je to stylizovaná kopie gesta, kterým vrah ukazoval jásajícímu davu krev Židů, které právě pomohl zavradit. Užiteční idioti, kteří je nosí, to buď nevědí, nebo vědí a připadá jim to jako hezký symbol. Tak či tak je to ostuda. via @CptAllenHistory