Snowman

Lagardeová končí v čele ECB o osm měsíců dřív a bez mrknutí oka u toho mluví o „dobře odvedené práci“ a o svobodě. Ve skutečnosti jen uvolňuje křeslo včas, aby tam končící Macron stihl dosadit svého člověka ještě před francouzskými volbami – a sama se přitom nejspíš chystá rovnou skočit do politického boje, třeba i přímo jako kandidátka na prezidentku. Všechny ty pohádky o „politické nezávislosti“ centrálních bank jsou už jen čistý výsměch. Mám přece oči a uši. Ve výsledku je jedno, kdo tam sedne příště, ale ta drzost elit mě nepřestává fascinovat. Po letech totálního selhání se lidem vysmějí do očí a jen si v klidu přehodí výhybky k další moci. Zatímco si nahoře hrají tyhle šachy, řítíme se stejně rychle do obří finanční krize, která bude úplně jiná než všechny předchozí. Nebude nás (tedy lidí) při ní přibývat, ale ubývat. Stroje, a ty myslící, budou samozřejmě zajímavé, roboti asi změní hodně, ale to spíš přispěje k rychlosti změn, než že by je to brzdilo. Z každého minulého krachu jsme nakonec nějak vyrostli, protože přišla další, početně silnější generace, která ty dluhy odpracovala. Jenže celý dnešní finanční systém i důchody fungují jako letadlo – drží pohromadě jen tehdy, když přibývají noví lidé. Jakmile začne společnost stárnout a zmenšovat se, z dluhů už vyrůst nejde. Bude to zvláštní svět. Ekonomický úpadek Evropy, příliv mladých lidí z Afriky a Asie, kteří ovšem nemají co ztratit a to vše na kulisách ztráty soudržné víry, kultury a tmelu společnosti. Lidi dneska chudnou mnohem rychleji, než si vůbec připouštějí. Čísla na účtech a ceny bytů sice vypadají vysoko, ale je to iluze. Za výplatu si reálně koupíte míň, dostupnost služeb padá a stát kolem nás nenápadně chátrá. Stačí se podívat na cenu všech investičních aktiv, od zlata přes skutečné hmotné statky, jako jsou nemovitosti, zlato anebo akcie. Nejvíc mě ale děsí, jak mladí vůbec nechápou, co se kolem nich děje. Starší většina si u voleb přirozeně odhlasuje své jistoty a socialisticky řízené státy pak ruku v ruce s centrálními bankami ždímají ekonomicky aktivní lidi přes daně a inflaci. Ekonomika čím dál víc připomíná socialismus, než volnou tržní ekonomiku. Všudypřítomné regulace, předpisy, compliance, a vedle nich dotace, pobídky, státní podpora čehokoliv od startupu po filmy. Pro mladé je ale vlastní bydlení nebo rodina nedostupný luxus. Odkládají dospělost, natož vlastní děti a celá tahle spirála smrti se jen zrychluje. Mladí dnes řeší spoustu zástupných témat, jako je povinnost těch druhých platit si jakousi televizi, na kterou se sami moc nevídají, a rozhlas, který dost možná ani nikdy neslyšeli, ale úplně jim uniká, že jim státem řízený peněžní systém krade budoucnost pod rukama. A až tahle neúprosná matematika narazí do zdi, žádné zákulisní čachry ani další tištění peněz už to nezachrání. A ten okamžik se blíží hodně rychle. A je opravdu úplně jedno, koho si dosadí do čela té prý nepolitické ECB, protože nejde zastavit lavinu, která se hromadí desítky let. Ano, digitální euro, a systém omezení používat vlastní peníze, vedle toho poukázky, příděly a něco jako euro tuzexové bony už mi nepřijdou jako scifi.